Bitva u Dunkerque

Bitva u Dunkerque
	konflikt: západní fronta druhé světové války
	Naloďování britských jednotek
Trvání	24. květen - 4. červen 1940
Místo	Přístav Dunkerk, severní Francie
Souřadnice	51°2′3″ s. š., 2°22′37″ v. d.
Výsledek	evakuace Dunkerku, vítězství Německa
Strany
Německo	Spojené království; Francie Maroko; polští exulanti; Belgie; Kanada; Nizozemsko
Velitelé
Gerd von Rundstedt; Ewald von Kleist (Panzergruppe von Kleist)	Maxime Weygand; Georges Blanchard; René Prioux; Lord Gort
Síla
800 tisíc	400 tisíc, 338 226 evakuováno
Ztráty
20 000–30 000 mrtvých a zraněných; 100 tanků; 156 letadel	11 000 mrtvých; 40 000 zajatých; 50 000 vozidel (včetně tanků); 9 torpédoborců ; 200 plavidel; 177 letadel
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Dunkerque byla bitva druhé světové války mezi Spojenci a Německem na západní frontě během bitvy o Francii a proběhla u Dunkerku mezi 24. květnem a 4. červnem 1940. Během bitvy došlo k evakuaci britských a spojeneckých vojsk z Francie.

Po podivné válce 10. května 1940 vypukla bitva o Francii. Na východě německá skupina armád B napadla a porazila Nizozemsko a postupovala na západ přes Belgii. Vrchní velitel spojenců, francouzský generál Maurice Gamelin, realizoval Plán D, který byl zaměřen na Maginotovu linii opevnění.

14. května německá skupina armád A prorazila v úseku Arden a rychle postupovala na západ k Sedanu, poté se otočila severně k Lamanšskému průlivu, což Generalfeldmarschall Erich von Manstein nazval „srpový sek“ (známý Žlutý plán, Mansteinův plán), v důsledku čehož obklíčil spojenecké síly.^[1]